Příznaky vyhoření mohou pociťovat i učitelé a zdravotníci

Príznaky vyhorenia

Každému se to občas stává – příznaky vyhoření. Naše životy jsou plné povinností jako práce, pomoci jiným, péči o rodinu. Někdy, když jsme příliš zaneprázdněni, zapomínáme zpomalit a odpočívat. To je stav, kdy se může objevit vyhoření.

Vyhoření je forma vyčerpání způsobená dlouhodobým pocitem přetížení. Je to výsledek nadměrného a dlouhotrvajícího fyzického a duševního stresu. V mnoha případech vyhoření souvisí s prací. Vysoké pracovní požadavky mají za následek neustálé přetížení a v konečném důsledku emoční vyčerpání.

K syndromu vyhoření dochází, když jsme zahlceni, emocionální vyčerpání a nedokážeme držet krok s nepřetržitými požadavky. Syndrom vyhoření může mít vliv na fyzické a duševní zdraví, pokud se mu nevěnuje pozornost. Vyhoření nám brání být produktivní. Odebírá energii, takže se cítíme beznadějně, zatrpklosti, rozzlobeně. Účinky vyhoření mohou negativně ovlivnit domů, práci a společenský život. Dlouhodobé vyhoření může způsobit i snížení imunity a snadné propuknutí zdravotních problémů. Zda se osoba ubrání vyhoření závisí i od genů. Někteří lidé jsou predisponováni k menší odolnosti vůči stresu.

Byly identifikovány 3 typy syndromu vyhoření, každý s vlastní příčinou:

  1. Vyhoření z přetížení, když pracujete stále tvrději a horlivěji až natolik, že můžete být ochotný / á riskovat své zdraví a osobní život, aby ste se ve své práci cítili úspěšně.
  2. Vyhoření z nedocenění, když práce neposkytuje příležitosti na vzdělávánía rozvoj nebo nedává prostor pro profesní růst. Nedocenění může snižovat motivaci a na druhé straně podporuje prokrastinace a citové otupení.
  3. Vyhoření z pocitu neschopnosti, pokud se v práci nedaří. Můžeme si myslet, že jsme nekompetentní nebo neschopní držet krok se svými povinnostmi. Pochybujeme o svých schopnostech, talentu neboúspěších.

Příznaky vyhoření u zdravotníků

Za závažné příznaky syndromu vyhoření se považují emoční vyčerpání, citová otupělost a slabý pocit profesionálního úspěchu. Pokud se vyhoření neléčí, neblahé vedlejší účinky syndromu vyhoření mohou vést ke špatnému pracovnímu výkonu, k vysoké míře fluktuace, nebo dokonce k sebevraždě.

V pandemickém roce 2020 se několik průzkumů věnovalo syndromu vyhoření u zdravotníků. V USA vydala komora zdravotních sester i článek s tipy jak se vyhnout vyhoření. Mluví také o to, že je důležité, aby byli nadřízení schopni identifikovat příznaky vyhoření u kolegů. „Když se cítí přepracování, fyzicky a psychicky vyčerpaní, snižuje to morálku personálu a může to mít za následek rezignaci a nestabilitu na pracovišti.“ To by mohlo být i odkaz pro management našich nemocnic.

5 rad, které platí nejen pro zdravotníky:

  1. Rozvíjet pevné mezilidské vztahy: Pevné vztahy na pracovišti a doma mají rozhodující úlohu v boji proti syndromu vyhoření. Popovídat se o emocionální tísni a rovnováze mezi osobními a profesionálními tlaky pomáhá vyrovnat se s vysoce stresovými situacemi.
  2. Stanovte hranice mezi pracovním a osobním životem: Doporučení zdravotní sestry Tiny Gerardi, která zastupuje zdravotní sestry ve státě Tennessee, jak předcházet vyhoření je: „Když skončí směna, zanech jakékoliv myšlenky, pocity a stížnosti týkající se práce v práci a dej si pozor, aby si čas strávený doma zaměřil/a na rodinu, přátele a na činnosti, které tě baví. Buď přítomen a dbej na to.“
  3. Dostatečně se vyspat: Odborníci doporučují, aby v závislosti na časovém rozvrhu, osoba spala nejméně 8 hodin denně. Dostatek spánku může zlepšit bdělost, koncentraci, vytrvalost, náladu a motivaci.
  4. Péče o fyzické a duševní zdraví: Mnozí odborníci zdůrazňují důležitost dodržování pravidelného cvičebního režimu spolu s vyváženou stravou. Stačí alespoň 30 minut fyzické aktivity denně, včetně procházek během přestávek v práci. Cvičení povzbudí tělo i mysl.
  5. Terapeutické nebo asistenční programy: V některých profesích je možné využívat terapeutické nebo poradenské služby poskytované v rámci zaměstnání. Tyto typy služeb lze taktéž najít samozřejmě i mimo práce.

Může pouze práce za emocionální vyčerpání?

Podle transakčního modelu stresu a jeho zvládání nemůže za příznaky vyhoření pouze práce. Tento model připisuje vznik stresu interakcím mezi člověkem a prostředím, když je výsledkem ztráta nebo něco škodlivé, ohrožující, vyčerpání osobních zdrojů a schopností překonávat problémy. Dlouhodobé vystavení stresu a nezvládání stresu může vyústit do vyhoření. Pokud jde o vztah mezi zkušenostmi v práci a mimo ni, práce nemůže být izolována od jiných aspektů života člověka. Kontext života člověka vždy slouží jako důležité pozadí, které je třeba brát v úvahu při porozumění procesu stresu a emocionálních zážitků člověka. Rozličné oblasti života se vzájemně ovlivňují a tyto procesy jsou často založenyna konfliktu práce-rodina.

Psychologové říkají o 3 mechanismech vysvětlujících jak zkušenosti mimo pracovního života mohou způsobovat emocionální vyčerpání:

  1. Stresor v soukromé sféře, jako nešťastný vztah, může vyvolávat špatnou náladu. Pokud se k tomu přidá nárůst požadavkův práci, to jen urychlí emocionální vyčerpání.
  2. Vyčerpání zdrojů jako čas, pozornost a energie v jedné sféře je problémem, když je v jiné oblasti života nedokážeme znovu načerpat. Například v případě času – vyťažujúce rodinné povinnosti a málo času na odpočinek od práce mohou zvětšit emocionální vyčerpání, protože tyto zdroje chybí i v pracovním prostředí.
  3. Efekt mezipaměti nebo postupného doplňování zdrojů popisuje souhru mezi zdroji z jedné oblasti a požadavky z jiné. Například emocionální podpora od rodiny a přátel by mohla sloužit jako užitečná strategie zvládání nadměrných pracovních požadavků, aby se předešlo emocionálnímu vyčerpání.

Přechod na online vyučování postupně vyvolává příznaky vyhoření u učitelů

Po mnoho let se považují zaměstnanci v sociálních službách za osoby se zvláštním rizikem syndromu vyhoření. K takovým profesím patří i učitelství. Učitelé významně přispívají k učení studentů a rozvoji příští generace. Emoční vyčerpání zhoršuje kvalitu pracovního výkonu učitelů, a proto je obzvláště důležité poznat prediktory vyhoření učitelů.

Několik studií ukázalo, že hodnotu práce učitele zvyšují pozitivní interakce se žáky a podporující vztahy s kolegy amentory. Oproti tomu pracovní zátěží jsou problémy ve zvládání třídního kolektivu, náročné vztahy se žáky, časová tíseň, organizační úkoly a nedostatek podpory ze strany kolegů.

Kanadě udělali na začátku pandemie COVID-19 průzkum jak se 1626 učitelů, vyrovnávalo s novými podmínkami a narůstajícími novými pracovními požadavky. Po prvních třech měsících zaznamenali u učitelů nárůst vyčerpání a citové otupělosti. Na druhé straně se také zvýšilo nasazení ve vedení třídního kolektivu a zvýšil se pocit úpechu.

Postoj učitelů ke změnám k online vyučování

Při podpoře učitelů zavádět nové způsoby učení vyžadovány pandemií COVID-19 se musí řešit 3 složky jejich postoje: kognitivní složka (názory a myšlenky), emoční (afektivní) složka, behaviorální složka (týká se sklonů k chování či řízení). Je třeba také přihlížet i na překážky, které této změně brání.

V první řadě je třeba věnovat pozornost důvěře učitelů v zaváděny změny. Důvěra odkazuje na to, zda jednotlivec věří v příčinu nového/změněného chování a zda vidí význam v změně pro dosažení lepšího stavu, než je ten současný. Lidé, kteří nedůvěřují příčině změny mají spíše sklon odolávat změnám. V případě pandemie COVID-19 došlo k různým kognitivním reakcím na přechod k online výuce. Zatímco někteří učitelé věřili, že to bylo logické rozhodnutí pro udržení učení a zároveň i bezpečnosti, jiní se domnívali, že online hodiny poukazovali na nerovnosti a byli zbytečnou zátěží pro učitele a rodiče.

Učitelé, kteří mají pozitivní přesvědčení a postoje k online výuce, aby ve výsledku zvládly úspěšně online vyučování. Naproti tomu, učitelé, kteří vnímají nedostatek zdrojů ve srovnání s pracovními požadavky vyvolávajícími stres, mají negativní postoje a pocity ke změně. Ve třetím případě mohou být jejich postoje nakloněny změnám, no nedostatek zdrojů a množství překážek, převáží. V obou případech negativního přístupu bude online výuka pro učitele náročnou výzvou a bude doprovázena stresem.

Kanadský průzkum ukázal, že od dubna do června se významně změnily postoje učitelů. A to ne k lepšímu. Kognitivní složky se od skóre „pozitivní-pasivní“ snížilo na skóre „negativní-pasivní“. To znamená, že měli negativnější názory na změny, resp. přistupovali k nim pasivně. Afektivní složky (emoce) se změnily k horšímu o něco mírněji. Co se týče vyhoření, učitelé byli mnohem více emocionálně vyčepaný v červnu jako v dubnu. Také byly více citově otupělý. Výrazně však vzrostl i pocit zadostiučinění, úspěchu v procesu výuky.

Jak pomoci učitelům, pokud mají příznaky vyhoření

Globální pandemie změnila školní docházku a výuku způsoby, jaké jsme ještě nezažili. Od učitelů se vyžadovalo, aby v době nejistoty pro sebe i své studenty velmi rychle upravili svou pedagogiku. Mnozí to považovali za krátkodobou změnu, která se však neprokázala jako realita.

V zemích jako je Slovensko, kde se ve výuce online pokračovalo i v novém školním roce by bylo určitě přínosem podrobně prozkoumat kognitivní, afektivní a behaviorální složky postojů učitelů ke změnám ve výuce. Následně by se vědělo, jak přistupovat k podpoře pedagogů.

Na začátku koronakrízy v roce 2020 uvedli V. Dorcet a kolektiv ve svých doporučeních pro UNESCO, že

„Pokud se nebudeme zabývat celkovou pohodou učitelů, budeme mít v kontextu vzdělávání více problémů, než odpovědí na tuto krizi.“

Příznaky vyhoření:

Typické příznaky vyhoření na úrovni těla jsou převaha únavy a vyčerpání, chorľavosť, opakující se bolesti hlavy a svalů, změna chuti k jídlu, spavost nebo problémy se spánkem.

Na psychické úrovni se objevují příznaky vyhoření jako pocit selhání, sebaspochybňování, pocit bezmocnosti, pocit osamocení, ztráta motivace v příjemných aktivitách, negativní výhledy do budoucnosti, nespokojenost, vyhýbání se odpovědnosti, sociální izolace, odkládání povinností, využívání jídla/drog/alkoholu jako prostředek zvládání stresu, kolísavé pracovní nasazení.